Pohyb, dech a léčení

Měla jsem na jaře celkem dlouho pauzu od všech lekcí a akcí. A bohužel jsem nikam neodcestovala...i když občas to byly celkem vzdálené končiny, kam jsem se musela podívat. Pravdou je, že jsem absolvovala operaci a následně bylo třeba dát tělu zhruba šest týdnů odpočinout.

Vše se seběhlo docela rychle. Začátkem roku jsem měla špatné výsledky cytologie z gynekologického vyšetření, které předpokládaly invazi HPV virů na děložním čípku. Hned jsem dostala žádanku na onko-gynekologii, kde jsem podstoupila kolonoskopii, které závěrem bylo doporučení, abych co nejdříve podstoupila konizaci děložního čípku (odstranění postižené tkáně děložního čípku). Uf a ty vole!

Musím přiznat, že mě to docela sejmulo. První dny jsem byla tak trochu jako v mlze, dostavila se letargie a smutek. Nechápala jsem. Proč zrovna teď? Co se bude dít? To, jakože budu mít rakovinu? V podstatě mě to ohromilo, vkrádalo se to do všech myšlenek a značně ovlivnilo všechny prožitky. Bylo mi ale jasné, že v takovém stavu nemohu setrvat, zároveň to nemohu odsouvat a přehlušit nějakou neustálou aktivitou. Bylo nutné tomu začít čelit a to pro mne znamenalo, začít novou skutečnost zpracovávat, snažit se pochopit, co se děje (dozvědět se o tématu, co nejvíce ze všech stran) a zahájit léčení.

Velice mě udivilo, kolik žen podobnými problémy trpí a že operace typu konizace děložního čípku je docela častá záležitost. A proto jsem se také rozhodla sdílet svůj příběh, ať již ve snaze motivovat k péči o sebe, či se vzájemně informovat o tom, co je účinné, v případě, že někoho trápí podobná ne – moc…nebo jen tak prostě vzájemně sdílet.

Napadlo mě tak sepsat několik oblastí, ve kterých jsem pátrala, snažila se zorientovat a doufám také provést nějaké změny. Stále jsem ale v procesu – objevuji a probírám.

1. V první fázi byla pro mne důležitá akceptace toho, že v mém těle je nějaký zdravotní problém a že mu zřejmě není úplně dobře. A protože kromě jógy, jsem se v posledních několika letech věnovala studiu somatické terapie, sahala jsem zpočátku především do těchto technik. Z počátečního hněvu jsem se dostala především skrze tanec a arteterapii, prostřednictvím kterých jsem se více dokázala nacítit na vlastní tělo a pocítit více vděčnosti k němu. Nejsem žádná umělkyně, ale o to v arteterapii vůbec nejde. Stačila hudba, pár akrylových barev a plátno. Následně pak pomalování a otisk těla na plátno. Výsledný obraz je můj, nemusí se nikomu líbit, ale pro mne znamená hodně. Kromě barvy jsou na něm i slzy a pot :-) a je v něm zachycen celý proces.

Myslím, že jakýkoliv rituál spojený s pohybem, případně tvořením je velice vhodnou technikou, jak nastřádané strachy, obavy či hněv nechat tělem projít a odejít.

2. Nechci zacházet úplně do hloubky, ale to, že ženy tak často postihují problémy v oblasti dělohy, není úplně normální. Nemusím být žádná ezo víla, abych dokázal procítit, že i v této oblasti se střádají emoce, obavy a stres. Jedna ze šamanských technik léčení od přírodních národů Amazonské džungle obsahuje i léčivou mantru

“ The Womb is not a place to store fear or pain; womb is to create and give birth to life.“

Pokud vás toto téma zajímá více, podívejte se na stránky úžasné Marcely Lobos, která těmito rituály (a nejen) provází:

https://marcelalobos.com/the-rite-of-the-womb/

3. Téma stravy a vůbec toho, co do těla dostávám, není zrovna mojí silnou stránkou. Myslím ale, že v celém procesu léčení je potřeba se tímto zabývat a pokud nevíte, kudy kam, obraťte se na odborníky. Já jsem prozatím v procesu zkoumání Ayurvédského přístupu ke stravování (konzultace u Terezy Lindauerové), podpořeného bylinkovou terapií, vitamíny a medicinálními houbami. Změna stravovacích návyků není pro mne úplně jednoduchá a čím víc se blíží léto a s tím spojené častější cestování, je to těžší a těžší. Každopádně už teď si začínám všímat, co mi vyhovuje a co naopak, jím více vědomě a mám více energie (a samozřejmě hladu😊))

4. Průřezovým tématem v procesu ne-moci a jejího léčení se mi ale čím dál tím více stává stres, vnitřní kritik a nastavení mysli (tzv. mindset). Uvědomuji si, že je naprosto důležité nebýt na sebe tvrdá, dokázat se ocenit, ale i zasmát a nebrat vážně. Zapojit do svého dne více relaxace, či alespoň zastavení se v přítomném okamžiku. Dovolit hlavě odpočinout a nebýt neustále v pozoru a řešení. Být, dýchat, cítit. Často si pustím i řízenou relaxaci (na Spotify je příjemná Meditace do uší), pokouším se zas a znova více praktikovat různé dechové techniky (box breathing, nádí šódhana, prodlužování výdechu apod.), propojovat více se svým tělem (techniky somatic experiencing a regulace nervové soustavy). A začínám experimentovat i s tím, co dělá s mým nastavením, pokud emoce nechám prostě projít a neblokuji je, protože se právě teď nehodí.

V neposlední řadě bych ale ráda také zmínila opravdu zásadní a důležitou oporu v onko -gynekologické péči. Je úžasné, jak je dnes možné zjistit případné komplikace včas, možnost sledování celého průběhu a případná kontinuální péče a kontrola. Alfa a omega.

Pokud máte pocit, že chcete sdílet, nebo napsat a něco se zeptat, neváhejte: petjayoga@gmail.com